FARNÍ KOSTEL POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE

Duchovní správu v Rajhradě vykonávali od založení kláštera rajhradští benediktini, které dosazoval i odvolával břevnovský opat. Celou druhou polovinu 13. století se ovšem snažili získat vliv na jmenování farářů v Rajhradě olomoučtí biskupové. Spor se urovnal v roce 1296 smírem, který stanovil, že duchovního správce jmenuje biskup na návrh opata. Z této doby pocházejí slavná rajhradská falza z let 1045 a 1048, která nechal vyhotovit pro doložení svých práv v Rajhradě břevnovský opat Bavor. Jmenování duchovních v Rajhradě navždy zjednodušil listinou ze 7. prosince 1330 olomoucký biskup Jindřich Berka z Dubé a Lípy. Opat Bavor a jeho nástupci mohli od té doby ustanovovat k rajhradskému farnímu kostelu řádové bratry podle své vůle.

Od pradávna farníkům z Rajhradu, Holasic, Popovic, Syrovic, Sobotovic a  Čeladic znesnadňovaly účast na bohoslužbách pravidelná jarní rozvodnění řeky Svratky a mnohých jejích ramen. Z toho důvodu povolil olomoucký biskup Jindřich dne 10. listopadu 1330 zřídit ve vsi Rajhradě modlitebnu, kterou zasvětil Povýšení svatého Kříže (k čemuž došlo v roce 628 za císaře Heraklia). Většina bohoslužebných úkonů i farních funkcí, jako křty, svatby a pohřby, se nadále konaly v klášterním chrámě sv. Petra a Pavla.

V 16. století nechali zchátralou kapli Povýšení sv. Kříže opravit probošti Jan III. a Matyáš z Tachova. Zničený chrám po švédském (1645) a tureckém (1663) pustošení opravil a zvětšil v letech 1682 až 1683 probošt Celestin Arlet. Celou stavbu hradil probošt ze svých prostředků, jako poděkování za vyléčení z těžké nemoci a za uchránění Rajhradu před epidemií moru, která řádila na Moravě v letech 1675 až 1676.

Poslední rozšíření svatostánku a celková barokní přestavba proběhla v letech 1765 až 1766 za probošta Otmara Konrada. Podle rysů a dispozice kostela se autorství projektu přisuzuje Santinimu. Po dokončení stavby byl kostel Povýšení sv. Kříže v Rajhradě dne 10. dubna 1767 navěky povýšen olomouckým biskupem Maxmiliánem z Hamiltonu na farní. Kostel ve tvaru kříže je 28 m dlouhý a 20 m široký. Interiér kostela ozdobily sochy brněnských sochařů Adama Nösmanna, Ondřeje Schweigla a vitráže oken zhotovil v letech 1889 až 1903 Benedikt Škarda z Brna. V klášterním dvoře, postaveném proboštem Pitrem v letech 1761 až 1763, byla naproti kostela v tzv. rezidenci č.p. 39 v letech 1768 až 1780 fara. Biskupským dekretem z roku 1770 bylo povoleno konat farní úkony pro pohodlí věřících ve farním i klášterním kostele.

Nejstarším známým farářem a proboštem v Rajhradě byl podle listiny z roku 1062 Maurus a po něm následovalo dalších přibližně sedmdesát duchovních až do současnosti. Pozornost zasluhuje P. Vojtěch Slouk, který byl knězem v Rajhradě v letech 1863 až 1893. Kromě duchovní správy se zabýval mechanikou, malířstvím, hudbou a psaním farních pamětí. V klášterní knihovně je podnes jeho unikátní samohybný globus. Jeho nástupce P. Petr Hlobil se v letech 1904 až 1927 stal modřickým děkanem. Období po vyhnání benediktinů z Rajhradu je spjato s působením kněze a modřického děkana P. Františka Fučíka. Duchovní správu po roce 1989 převzali zpět rajhradští benediktini. O kostel se s nemalým úsilím starají místní farníci.

Hřbitov a významné hroby

Obyvatelé rajhradského velkomoravského hradiště pochovávali v 9. a 10. století své mrtvé na návrší u Rebešovic. V následujících dvou stoletích užívala ves Rajhrad hřbitov poblíž dnešní restaurace Na kině (Orlovny). Od 13. století se pochovávalo severně od klášterního chrámu. Po čtyřech staletích byl hřbitov u kláštera přeplněn, a proto se v roce 1682 zřídil nový za kostelem Povýšení sv. Kříže. Na něm se pohřbívá od roku 1691 do současnosti. Jedno pole bylo vyhrazeno malým dětem, nepokřtění se pochovávali u východní zdi a sebevrazi za zeď mimo hřbitov.

Na východní straně kostela je pomník zemřelých benediktinů z roku 1880. V kněžské zahrádce odpočívá na sedmdesát řeholníků, např. všichni opati: Augustin Koch (1813-1831), Viktor Schlossar (1832-1854), Gunter Kalivoda (1854 – 1883), Benedikt Korčian (1883-1912), Prokop Šup (1912-1921), Petr Hlobil (1922-1936), Alois Koryta (1936-1936) a Václav J. Pokorný (1947-1979). Dále  je zde pochován významný moravský historiograf dr. Beda Dudík (1815 – 1890), profesor všeobecných dějin a řecké literatury dr. Řehoř Volný (1793 – 1871) a všestranně nadaný P. Vojtěch Jakub Slouk, 1825 – 1898.

Sestry Těšitelky BSJ mají své pohřebiště u severní zdi hřbitova. Hlavní kříž hřbitova byl postaven přičiněním P. Petra Seitla v roce 1796. Nejstarším pomníkem na hřbitově je deska na zdi školy, označující hrob brněnského měšťana Jiřího Šebestiána Basera, který náhle zemřel 27. 5. 1698 v rajhradském hostinci. Za zmínku stojí pomník významných železničních stavitelů Bedřicha a Josefa Kleinových z roku 1850 (od kříže napravo, dnes Maršálkových), symbolický hrob rajhradských obětí nacismu z roku 1949 (vpravo před křížem) a níže vlevo je nepřehlédnutelný dřevěný kříž  uměleckého restaurátora Muzea města Brna Josefa Macháčka (1907 – 1990). PhDr. Karel Uhl odpočívá vlevo za vstupní branou a žák Leoše Janáčka, muzikant a učitel Bohumil Menšík, má hrob u uliční zdi spíše vpravo. Před hřbitovem je pomník padlých rajhradských občanů v I. světové válce, který vybudovali v roce 1923 místní hasiči.