GARDOVÝ GENERÁLMAJOR KOZYR

Zdroj fotografie: Spolek pro vojenské pamětní místa – Vets.cz

Vinou staré chyby na mapách Brněnska z konce 19. století v Rajhradě tragicky zahynul na samém konci války 23. dubna 1945 gardový generálmajor sovětské armády Maxim Jevsejevič Kozyr.

Až do poloviny 20. století byla místní část Čeladice na mapách mylně znázorňována u Staré pošty. Generál se svým řidičem, pobočníkem v hodnosti kapitána a zdravotnicí Ninou Andrejevnou Kuťkovovou vjeli v den všeobecného útoku na Brno ve svém osobním voze do týlu německé obranné linie, s vědomím, že jedou do Čeladic, již obsazených sovětskými vojsky. Do správných Čeladic byl vůz naveden místními z Židlochovic a Vojkovic. Generál i řidič podle všeho zahynuli okamžitě po útoku německých jednotek z bývalého zemského sirotčince. Zraněná zdravotnice Nina byla odvlečena do sídla rajhradského německého velení v klášteře Těšitelek BSJ, tam mučena a posléze ubodána. Po generálově pobočníkovi se slehla zem. Vedle pancéřovou pěstí zničeného automobilu byl nalezen pouze mrtvý řidič. Těla generála a zdravotnice byla objevena u mostku mezi Rajhradem a Holasicemi.

Generál Kozyr je nejvyšším důstojníkem Rudé armády, který zahynul na území naší republiky. Tělesné ostatky M. J. Kozyra byly v květnu 1945 převezeny do Brna a počátkem roku 1946 uloženy na čestném pohřebišti v Praze na Olšanech. V Rajhradě byl generálu Kozyrovi v roce 1973 odhalen v areálu zahradnické školy památník.

Třiadvacetiletá absolventka zdravotnické školy v Taganrogu Nina Andrejevna Kuťkovová, sloužící v armádě od roku 1942, je pochována na rajhradském hřbitově.

Rajhrad byl osvobozen brzy po půlnoci dne 25. dubna 1945. Za urputných bojů o Rajhrad a Holasice padlo neuvěřitelných 160 sovětských vojáků!

Během německé okupace zahynuli ve vězeních a koncentračních táborech Helena Toulová, Jana Vafková, Zdeněk Daněk, Cyril Vafek, Jan Peškař, Bohumil Cetl, Štěpán Adler, Vilém Fáber, Jan Krejčí a Rudolf Trach. Nemálo civilních obětí zemřelo při osvobozovacích bojích a bombardování. Mnoho domů a budov bylo zničeno a poškozeno, např. ženský klášter, měšťanská i obecná škola, železniční stanice a sladovna, kde byla za války továrna na válečné stroje. Ještě 9. května 1945 zahynuli při odstraňování nevybuchlé munice čtyři mladí muži Břetislav Havlín, Jan Smrčka, Bohumil Chmelař z Loučky a Vratislav Pavlík, pyrotechnik z Brna.

Maxim Jevsejevič Kozyr se narodil 12. května 1891 v chutoru Bohatý v Pereščepinském okrese na Ukrajině. Od dvaceti let sloužil v carské armádě. Během první světové války získal důstojnickou hodnost. Po první světové válce převzal M. J. Kozyr v doněcké Juzovce velení nad plukem zvláštního určení. Přepadení Sovětského svazu fašistickým Německem zastihlo plukovníka Kozyra v Brestu, kde byl posléze velitelem 42. střelecké divize. V bitvě pod Moskvou velel Kozyr 84. brigádě námořní pěchoty. V roce 1942 převzal velení 391. střelecké divize a o rok později stál při bojích u Kurska v čele 232. střelecké divize, se kterou se účastnil osvobozování Kyjeva. Na československé území vstoupil jako zástupce náčelníka 50. transylvánského sboru, který tvořil součást 53. armády. Samotná Kozyrova úloha při frontálním útoku na Brno a důvod výjezdu generála do bezprostřední blízkosti fronty jsou zahaleny tajemstvím. Bojové operace pod Brnem prováděl 2. ukrajinský front maršála Malinovského. Generál Kozyr byl nositelem nejvyšších sovětských vyznamenání.

Moravský zemský sirotčinec

V prosinci 1903 povolil moravský zemský sněm na návrh rajhradského opata a zástupce zemského hejtmana Benedikta Korčiana zřízení zemského sirotčince v Rajhradě. Pozemek věnoval benediktinský klášter a stavební náklady 140.000 korun hradila země moravská. Budova sirotčince byla dostavěna během roku 1904. První sirotci se v ní ubytovali počátkem října téhož roku.

V době druhé světové války umístili němečtí okupanti do sirotčince přes 250 příslušníků Hitlerjugend z Berlína a dalších spojenci bombardovaných německých měst. Příslušníci této speciální jednotky zaútočili dne 23. dubna 1945 na zabloudivší vůz generála Kozyra.

Po ukončení války se stala budova ubytovnou pro jugoslávské a bulharské učně. Od 1. září 1950 zde zahájila výuku Podniková základní odborná škola zelinářská. V současné době má Střední odborná škola zahradnická a Střední odborné učiliště Rajhrad pracoviště i v Brně. Tato jediná rajhradská střední odborná škola vychovala řadu vynikajících zahradníků, sadařů a pěstitelů.