STARODÁVNÉ MĚSTEČKO RAJHRAD

Archeologickým průzkumem je dokázáno osídlení Rajhradu v místě dnešní sladovny již před pěti tisíci lety, kdy zde žili lidé, kteří pěstovali obilí, chovali dobytek a vyráběli keramické nádoby. Dnešní Rajhrad byl založen nejspíše na přelomu 10. a 11. století po zániku nedalekého velkomoravského hradiště, jehož jméno převzal. V polovině 11. století daroval kníže Břetislav břevnovským benediktinům pro založení nového kláštera mimo jiné i ves Rajhrad. Dodnes je dochován půdorys nejstarší zástavby. Nejstarší dokument, který nese pomístní název Rajhrad se z roku 1169: „ecclesie Raygradensi“.

Na žádost kláštera udělil markrabí Přemysl vsi Rajhradu 2. listopadu 1234 právo trhu každou středu, čímž podpořil její další rozvoj. Trhovou vsí byl Rajhrad nazýván v roce 1330 a v roce1339 městečkem. V roce 1353 řešili brněnští měšťané problém, proč se v městečku Rajhradě vaří lepší pivo, než v Brně.

Dne 20. října 1554 břevnovský opat Jan Chotovský a rajhradský konvent povolili Rajhradu podle starodávného zvyku nazývat se městečkem a užívat starodávnou pečeť. Vrchnost tehdy přenesla na městečko trestní pravomoc, danou klášteru Janem Lucemburským v roce 1327, a prodala městečku dolní hospodu (dnes U Opla) pro zřízení radnice. Starý purkrechtní dům býval v Paleckém svobodném dvoře (č.p. 24). V 16. století byl renesančně přestavěn v patrový dům s podloubím, ale v roce 1752 vyhořel. Šibenice a stínadlo stávaly u cesty k Želešicím.

Kolem roku 1620 měl Rajhrad 41 domů a 300 obyvatel. V roce 1622 se klášternímu purkrabímu Václavu Sobkovi z domu č.p. 7 narodil syn Matouš, který se stal v roce 1668 arcibiskupem pražským, a je tak nejvýznamnějším rajhradským rodákem.

Městečko bylo několikrát zničeno ohněm, pravidelně velkou vodou a často drancováno různými armádami (Tatary 1241 až 1242 a 1253, vojsky Rudolfa Habsburského 1278, Uhry 1557, Švédy 1645, Turky 1663 a 1689, Poláky 1683, Prusy 1742, Francouzy 1805 až 1809, Prusy 1866 a naposledy v roce 1945).

V letech 1706 až 1790 se počet domů zdvojnásobil. Na místě po pranýři byla v roce 1795 postavena kamenná kašna. Ta dnešní je zde od roku 1868 a pochází z brněnského požářiště. V roce 1830 se Rajhrad rozrostl o nové Čeladice a v roce 1838 protnula městečko železnice. Po regulaci Svratky v roce 1848 již Rajhrad tolik netrpěl povodněmi. V čele správy v Rajhradě bývali purkmistr, čtyři konšelé a rychtář a od roku 1849 starosta, dva radní a pět členů obecního výboru. Významným starostou byl v letech 1864 až 1880 obchodník a zemský poslanec Jan Hrůza. Na začátku dvacátého století se stal zasloužilým starostou Leopold Štětka, který byl také představeným řemeslných živnostníků a v radách mnoha spolků. V roce1880 měl Rajhrad 1651 obyvatel a 162 domů.

Nebývalý rozvoj propukl v Rajhradě po vzniku republiky, kdy byly postaveny nové čtvrtě Matlaška a Ostrůvek, o čemž také svědčí 2398 obyvatel a 435 domů podle sčítání v roce 1930. Od třicátých let zde byly prodejny drogerie, obuvi, hodinářství, mlékárna, koloniál, lahůdkářství a cukrárna. Za německé okupace mnoho místních zahynulo, bylo popraveno nebo perzekuováno. Po převratu v roce 1948 docházelo k tzv. socializaci všech sektorů i v Rajhradě. Místní živnostníci a řemeslníci byli zaměstnáni v komunálních podnicích, sedláci a soukromí zemědělci zkonfiskováni či nuceni do jednotných zemědělských družstev. V roce 1952 se stal Rajhrad sídlem vojenské posádky pomocných technických praporů (PTP), která obsadila oba kláštery. V období po roce 1989 se podařilo celý Rajhrad vybavit inženýrskými sítěmi, opravit místní komunikace a postavit čistírnu odpadních vod. Dne 27. října 2000 byl Rajhrad povýšen na město. Koncem roku 2007 mělo město 2803 obyvatel, 618 rodinných a 19 bytových domů.

Pitrův most

Nejspíše od poloviny 11. století spojoval Rajhrad a benediktýnský klášter dřevěný most s mýtem. Rajhradské mýto bylo vzorem pro další mýta v širokém okolí. Most z roku 1694, který byl postaven na dvou zděných pilířích, lépe odolával jarním ledům. Měl dřevěnou vozovku s dřevěným zábradlím a celou stavbu kryla šindelová střecha.

Za probošta Pitra byl roku 1760 postaven nový most, který slouží dodnes. Stavbu se třemi pilíři a ledolamy vídeňského inženýra Josefa Aneise zdobilo pět soch světců a kamenný kříž vídeňského sochaře Nösmanna. Sochy a kříž dnes lemují cestu ve vstupním nádvoří kláštera. Kouzlo starobylosti ztratil most v roce 1937, kdy dostal dnešní podobu.

O pranýři z Riegrava slovníku naučného, 1867

„Pranýř neb pranéř, též planéř, slove sloup neb kůl, k němuž druhdy zločincové na odiv lidu bývali přivázáni neb přikováni, na němž odsouzenec na potupu vystaven byl. Ještě v druhé čtvrti 19. století byli takto vystavováni provinilci jistého druhu, zvlášť kuplířky, při čemž jim na krku zavěšena byla tabulka s nápisem, oznamujícím druh spáchaného přečinu. V téže době býval těžkým zločincům na pranýři stojícím veřejně předčítán ortel.“